Pomoc diakonie Zakarpatí v roce 2015

V říjnu 2015 proběhla pravidelná cesta členů (představitelů, zástupců) Diakonie Církve bratrské (dále CB)  za nemocnými na Podkarpatskou Rus. Letošní tým diakonie tvořili Noemi Komrsková a Petr Kučera. Tatínek Noemi, Stanislav Černý, se narodil v Mukačevu a její dědeček, Pavel Černý, zakládal první sirotčinec Církve bratrské ve Svaljavě,  a stál tedy u počátků diakonické práce na Ukrajině.

S Noemi jsme navštívili budovu bývalého sirotčince. 

Filozofie rozdělování pomoci

Naším plánem  bylo především navštívit  nemocné, kterým dlouhodobě pomáháme a 

u nichž sledujeme postup (jejich) léčby. Podporujeme především pacienty s onkologickým 

či jiným vážným onemocněním, kteří jsou navíc v tíživé sociální situaci. 

Z předchozích článků  blogu si můžete vytvořit představu o zdravotnictví na Ukrajině. Těžká je tu zejména skutečnost, že místní, odborně pochybná zdravotní péče je plně hrazena pacientem.  Ten navíc musí zaplatit úplatky. Běžná operace v přepočtu na naši měnu 50 000 Kč. Chemoterapie stovky tisíc. Běžný plat místních obyvatel dosahuje 

v přepočtu na koruny hodnoty 2000-4000 Kč. Cenová hladina je pouze mírně nižší než
u nás. Chemoterapie rodinu finančně zcela odrovná. 

Celkově jsme rozdělovali částku 3 924 Eur. Téměř čtvrtina z této částky pochází  

z křesťanského sboru Pyšely. Dále od jednotlivých dárců a z celocírkevní sbírky Diakonie Církve bratrské. Vše dárcům velmi děkujeme. Jak říkají Ukrajinci: „Širo djakujem!“

Jednotliví lidé

Andraško

Po roce jsme navštívili sestru Andraško, které pomáháme již několik let. Onemocněla zhoubnou chorobou krve. Je vdova. Navíc se stará o svoji starou, sklerotickou maminku a dva dospívající  syny. Dojem z prvního pohledu byl radostný. Její hlava je po roce opět pokrytá hustými vlasy. Při dalším rozhovoru ale radosti ubývalo. Její nemoc se opět vynořila a zaútočila. Sestra bude muset podstoupit další řetězec dávek chemoterapie. 

Je statečná a unavená. Radost jí dělají synové, kteří žijí hezkým životem.  Rozloučili jsme se s upřímným přáním a modlitbou.

Noemi Komrsková (vlevo) se sestrou Andraško

Jeden ze synů sestry Andraško přijal křest,jistě jeden z důvodů radosti. 

Ljuba  

I tu známe z minulé cesty.  Soudní úřednice a mladá maminka dvou dětí. Její manžel se živí farmařením. Vlastní produkcí zásobuje svou rodinu a občas něco prodá, nejčastěji mladé čuníky. Ljuba před dvěma lety nečekaně onemocněla zhoubným onemocněním. Následovala operace, chemoterapie, po roce návrat nemoci a opět chemoterapie a další operace. Její příběh zjevuje bídu zdejšího zdravotnictví. Jak sama říká: „V užgorodské nemocnici berou peníze a nic neumí. V Kyjevě aspoň něco umí, když už berou peníze.“ Jezdí tedy do tisíc kilometrů vzdáleného hlavního města. Nejlepšími lékaři jsou staří profesoři, pamatující si sovětské časy. Profesor, který Ljubu operoval, si vzal za operaci jen málo, mladší lékaři, méně schopní a chybující, si vzali za jakýkoliv úkon několikanásobně více. Navzdory chmurné situaci jsme s ní prožili hezký večer.

Rodina sestry Ljuby

Voloďa

Boj tohoto statečného muže sledujeme už více než deset let. Jeho dětí trpí progresivní svalovou dystrofií. Sám si vzpomínám na malé běhající klučíky. Nyní už jen sedí. Jeden
z nich, nevím zdali Danik, či Ljubčik, tak tak mírně zdvihne svou ruku. Kluci pomalu vrůstají do puberty a ztěžkli. Rodiče přistavěli k domu dvě místnosti, aby chlapce nemuseli snášet z poschodí dolů. Pokojík je až dojemně perfektní. Oba rodiče se mají krásně rádi, kluci vyrůstají v hezké starostlivé rodině. Všichni jsou veselí. O nemoci nemluví, natož
o chmurné prognóze. Náklady na péči o děti zahrnují (také) nutné rehabilitační pomůcky, které se stále mění podle toho, jak choroba postupuje. Voloďovi v jeho situaci pomáhají různí lidé i jeho rodina.

Manželé Šelembovi v nově přistavěném pokojíku dětí. Pokoj je až dojemně krásný. 

Anna

I této ženě dlouhodobě pomáháme. Žije v poměrech velmi skromných. V malém domečku má čisto. Stará se více než deset let o svou maminku, která potřebuje stálou péči. Žije
z jakéhosi chabého sociálního příspěvku a důchodu maminky. Aby ušetřily především na léky, peče si doma i vlastní chleba. Což je paradoxně na naše poměry přepych. Nemusím dodávat, že kvalita chleba je zvláště v kombinaci s jejím borščem mimořádná. Aňa si sama  vypěstuje zeleninu, vykope studnu. Těší se velké úctě místního sboru. Návštěva u ní je vždy příjemná. Umí trochu česky, a tak vzkazuje: „Moc děkůji!“

Aňa sedící na posteli se svou maminkou. 

Michail

U tohoto muže jsem byl poprvé. Seznámil mě s ním diákon místního sboru, který pomáhá věřícím i nevěřícím, mezi jinými i Michailovi. Poměry v jeho domácnosti starobně ukrajinské - špína, zápach, život v jedné světnici. Trpí rakovinou hrdla. Musí často jezdit do užgorodské nemocnice, vzdálené 200 km. Už jen náklady spojené s cestou jsou vysoké. O Michaila se stará manželka. Za finanční pomoc, která byla spíše ostražitě menší, byl velmi vděčný. Plakal, líbal mě. Mimo jiné jsem jim koupil zásobu zelí na zimu. Bez zelí se tu nedá přežít. Je totiž základem borščů. Michailův příběh budeme sledovat dál. (Ostražitosti na Ukrajině je třeba, vzhledem k tomu, že vlastní děti často berou peníze svým rodičům.)

Olja

Není ze Zakarpatí, ale z daleké východní Ukrajiny. Sama se nám ozvala během naší cesty díky své české kamarádce. Je mámou dvou dětí. Žije na vesnici. Její starší, šestiletý syn Ivan má dysplazii kyčelního kloubu, a to navzdory léčbě v kojeneckém věku. Byl operován, čeká jej druhá operace. Na první chirurgický zásah rodiče ještě sehnali finance, na druhý už ne. V rodině pracuje jen manžel. Maminka zůstává s chlapcem doma. Ve svém volném čase alespoň vypomáhá doučováním. Celý případ jsem konzultoval  s ředitelkou Diakonie CB, protože žena žije v oblasti mimo naši sféru pomoci. Finanční částku se nám podařilo poslat přes banku. V Čechách něco běžného, v Zakarpatí něco nového. Olja nám ihned velmi děkovala za pomoc. Její příběh  budeme nadále sledovat.

Ivan Nemeš

Finanční obnos jsme předali rovněž bratru Ivanu Nemešovi, který nám dlouhodobě pomáhá s výběrem a hledáním potřebných. Za jeho pomoc jsme vděčni a chtěli jsme ji tak ocenit. Byl starším presbyterem (biskupem) Svazu evangelijních křesťanů baptistů. V současnosti je aktivním penzistou, působí jako evangelista, správce sboru v Dubovém a dobrá duše Zakarpatí. 

Přesné rozdělení finančních částek je k dispozici v kanceláři Diakonie CB nebo přímo
u Petra Kučery.

Ivan Nemeš s částí svých děti, má jich sedm!

Jak pomoci 

Pokud chcete poslat dar na účet Diakonie CB, využijte číslo účtu: 478450393/0300, specifický symbol 8.   Pokud chcete podporovat přímo jednoho z nemocných, můžete do poznámky napsat jeho jméno. Mohu rovněž zprostředkovat více informací.
Můžete rovněž využít přispět do sbírky jednou ročně pořádané Neděli diakonie, na konci listopadu ve sborech Církve bratrské.